ROZBOR ZÁVODU

... na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal... jak by klasik charakterizoval moje pocity po ztraceném závodě. Věřím, že si z mých chyb odnesou jisté poučení ostatní závodníci, případně adepti této disciplíny, proto tady odhalím své "ledví" i při vědomí, že toho dokáže využít i "konkurence".

Zdá se skoro nepochopitelné, že po tolika letech střílení jsem dokázal na sebe navrstvit tolik seků:

1. Je staré pravidlo, že se nikdy nechodí trénovat těsně před závodem. Já jsem ale ještě letos nevystřelil jedinou ránu na terč rukojmí, kromě toho jsem potřeboval vyzkoušet nový palm rest, přičemž ve čtvrtek u nás bylo počasí, v němž se nedalo seriózně střílet. Zbýval tedy pátek před závodem. Takže jsem stál před rozhodnutím jít do závodu s ne zcela vyzkoušeným vybavením nebo prostě porušit tohle pravidlo. Výsledky z tréninku byly více než uspokojivé - na rukojmí 89, vstoje rovněž 89, vsedě 95. Vše vypadalo velice pohodově, klid před vstupem do závodu, nicméně někde vzadu v hlavě hlodala myšlenka na dost solidní výsledek v závodě.

2. Mezi tím mi zavolal kámoš s nabídkou na možnost získání další, velmi kvalitní zbraně. Místo toho, abych se touto problematikou začal zabývat až po závodech, nastoupil jsem do problému "po hlavě", čímž jsem si rozhodil koncentraci.

3. V den závodu pozdní odjezd a nutnost dohánění času po cestě.

4. Nástřel proběhl v pohodě - 9, 10, 10, 10, 10 - jdu do závodu, 1. rána velmi pečlivě zamířená na rozhraní 9/10 "teroristy", výsledek - zásah centr 10, ale při zvětšení 24x vypadající, že byl líznut "rukojmí", což místo 10 znamená -7. Fatální vstup do závodu - adrenalin na vrchní hranici. Další rány nedokážu jednotlivě analyzovat, jen vím, že přestože jsem se snažil mířit velmi pečlivě, každá druhá šla jinam, než jsem předpokládal. Totálně odešel odhled. Kromě toho jsem položku značně podcenil, protože jsem nepostavil pozorovák, "přece to uvidím v puškohledu.." - figu borovů. Poslední místo v položce.
 

5. Na obrazce slušně odmířená 9, následuje padák 6/6 - ztráta důvěry ve střelivo - výměna krabičky (stejná značka, typ i serie), následuje serie desítek a následně 0 na obdélníček, přestože jsem si nebyl vědom chyby. Totální demotivace, úvahy o ztraceném závodě, následné upnutí se na možnost zvrácení situace v polohách. Další neúspěchy vleže byly jen odrazem stavu a situace.
 

6. Stoják - nejsilnější disciplína, myšlenky na úspěch. 1. rána 8 - nicmoc. Následuje 9 - skvělý! - v tom okamžiku pocit třesu v kolenou výsledkem je 0 po ráně odpálené v nekontrolovaném pohybu zbraně. Podobný problém se projevil ještě u 5. rány - opět 0. Výsledek 67 se dvěma nulami bylo maximum, které se dalo vytěžit. S pocitem - všechno je v p**eli, všechno jest po**áno - nástup do klečáku, resp. do sedáku.
 

7. 84 v této situaci je průměr, jenže celé startovní pole v téhle položce šlo velmi nahoru a střílet osmičky je cesta do hlubiny výsledkové listiny
 

8. Po rozladění z výsledku po střízlivé úvaze rezultují následující závěry:
 

A) nikdy nestřílet těsně před závodem na body - maximálně sušit.
B) střelecké záležitosti nesouvisející se závodem řešit až po jeho skončení
C) nepodceňovat žádnou položku a pozorovák stavět vždy.
D) nepodléhat syndromu neúspěšné první rány
F) překontrolovat zbraň, vyčistit - mám pocit, že nepřesné rány byly způsobeny dlouho nečištěnou zbraní. Už předběžná kontrola ukázala totálně zasviněnou komůrku vytahovače a vyhazovače - což může mít vliv na vývin rány. Dále zajet zbraň a obětovat krabičku závodního střeliva na vyvrácení nedůvěry ve střelivo (sortované R50).
G) řešit výsledky a dělat závěry až po ukončení střelby

Do Prahy mám ještě hodně práce, ale musí to být lepší. Kdo chcete, vezměte se z toho poučení, vy ostatní to berte, že jsem se potřeboval vykecat. Nicméně se domnívám, že rozbor neúspěšného závodu by měl pro sebe dokázat udělat každý střelec. Doufejme, že následuje odraz ode dna.

Napsáno dne 16.3.2008

Autor: Ivan Tůma